IRSKÝ SETR – ČERVENÝ.

Irský setr začínal jako lovecký pes, jehož rezavá postava patřila k lovu stejně jako let sokola nebo máchnutí sítě. Původní postup byl takový, že lovec hodil síť na pronásledovanou kořist i psa.Úlohou  původního setra bylo vleže na břiše vystavovat. Zatímco se pes nehnutě tiskl k zemi , vrhl lovec síť na zvěř, obvykle na sluky.Trpělivého psa často zasáhlo některé závaží, jímž byly zatíženy okraje sítě. Důsledkem tohoto nebezpečí bylo, že se dobře cvičený lovecký pes musel naučit zcela nové přikrčené sedací pozici, která měla jednak chránit jeho, jednak pomoci lovci. Odtud  název „setter“ (sedací).

Původ červeného a červenobílého setra  v Irsku může být zpětně prokázán do roku 1700. W.Marr považuje červeného Ira za  nejstarší čistokrevně chované plemeno setrů, protože je ze všech setrů nejméně podobný španělovi. Ačkoliv irský setr svou stavbou těla silně připomíná pointra, jsou  Irové přesvědčeni o tom, že k přikřížení pointrů nikdy nedošlo.Podle anglických kynologických historiků vznik irského setra je dílem křížení červeno – bílého setra, zlatého retrívra a mahagonově červeného vlkodava. Další domněnkou je, že irčan získal svou červeně mahagonovou barvu přikřížením irského vodního španěla  nebo bretaňského ohaře.Úzké  příbuzenství s bretaňským dlouhosrstým ohařem považuje Marr za možné  jen z tohoto důvodu, že rodina de Freyne přišla původně z Francie do Anglie.Rod lorda de Freyne se zabýval chovem irského setra ve French Parku a od roku 1793  dlouho vedl soukromou chovnou knihu , jak bylo doloženo správcem psince Arhurem Frenchem. Podle těchto záznamů mělo být plemeno zprvu známé pod názvem „Moder Rhu“,což znamenalo totéž jako červený pes.Aristokrat k aristokratovi, což dokazuje ,že irčan byl pro svou nebývalou ušlechtilost  a eleganci držen u  významných osobností tehdejší doby. Poprvé je irský setr  výrazně zmiňován přední autoritou na psy  J.M.Tarcy ,kde mimo jiné píše : Nejlepší lovecký pes kterého jsem kdy spatřil,byl irský setr.

Ve druhé polovině  19. století nastal velký rozmach chovu tohoto elegána a vznikalo tak mnoho vynikajících chovů. Z takového /Cecila Moora v hrabství Tyrone/ se narodil legendární celočervený pes s bílým plamínkem na čele, mnohonásobný šampión a otec mnoha vynikajících potomků – Palmerston.Tento pes se zasloužil o ustálení typu  Irčana .

V Čechách  se irští setři začali objevovat  koncem 19. století hlavně na dvorech šlechty.V této době se myslivost podřizuje lesnímu hospodářství. Snižují se stavy jelení zvěře, přibývá srnčí. Bylo zrušeno dominikální výsadní lovecké právo a právo myslivosti bylo spojené s vlastnictvím půdy.Vznikají honitby vlastní /nejméně 200 jiter,tj.115 ha souvislých pozemků/ a honitby  společenství /obecné/ sdružující pozemky drobných vlastníků půdy jedné obce.Začínají intenzivní chovy zvláště drobné zvěře.Provádějí se lovy osamělé-šoulačka, čekání, hledání / slídění / a lovy společné na drobnou zvěř.To vše mělo svůj vliv na další osud a zařazení irského setra .Stále častěji je vnímán jako ohař všestranný a ztrácí svůj přívlastek specialisty. Za první republiky působilo u nás nespočet chovatelských stanic, ze kterých vzešla řada pracovně vynikajících jedinců.V roce 1937 absolvoval irský setr Boy z Modré hory memoriál Karla Podhajského a jako vůbec první anglický ohař zkoušky úspěšně dokončil.Tomuto trendu byly v té době přizpůsobeny klubové zkoušky chovné způsobilosti, které byly na úrovni všestranných zkoušek. Ohař, který splnil na zkouškách chovné způsobilosti všechny podmínky zkušebního řádu byl zapsán do knihy všestranných ohařů a mohl se účastnit Memoriálu Karla Podhajského ,který byl nejvyšší státní soutěží všech plemen ohařů.

Změna pohledu na anglické stavěcí psy, potažmo na irské setry se dostavuje v 80.letech, kdy „Klub chovatelů anglických ohařů“ začíná pořádat zkoušku „Field Trials“  s mezinárodní účastí. Začíná se prolamovat bariéra mezi našimi a zahraničními  chovateli  a naskýtá se tak možnost porovnávat náš chov se zahraniční konkurencí. Field Trials se tak stává jednou z  klíčových zkoušek pro zařazování psů do chovu a má pro chovatelské cíle klubu mimořádný význam. Velké změny nastávají po roce 1989, kdy je snahou vedení klubu, aby  angličtí stavěcí psi byli  opět chápani  pouze jako specialisté pro polní práci.Začíná se prosazovat názor  oprostit je od všestranného zaměření (přinášení ,práce na barvě,dosled zvěře apod.) s tím, že je to rasu spíše poškozuje.

Pro irské setry se stává tento návrat  během na dlouhou trať.Téměř půl století byl irský setr vnímán jako všestranný ohař a do jisté míry to v něm  zanechalo své stopy. Svoji roli zde  sehrála také jejich  krása  a určitá noblesa , která je stále častěji zařazovala mezi psy společenské a tím se začala vytrácet  možnost probouzet jejich vrozené vlastnosti pro lov. Do budoucna bude nutné hledat vůdce, kteří budou ochotni vodit obecně na všech druzích zkoušek, včetně soutěží typu Field Trials a tak u  irčanů propagovat  tolik dnes proklamovaný pracovní styl rasy.

 Určitým kladem beze sporu je , že nás spojuje názor na  vynikající styl práce a vrozené lovecké vlastnosti našich plemen, které je nutno uchovat. To, jakým směrem se bude náš chov dále ubírat, může rozhodnout pouze společná vůle a ochota našich chovatelů.Všichni si musíme uvědomit, že největší propagaci našeho plemene může udělat pouze dobře vycvičený pes, jehož práce odpovídá požadavkům dnešní myslivosti.

Remeš Milan – chovatel a poradce pro chov irských setrů.