Myslivec bez psa je poloviční myslivec.

___________________________________________________________________________

Za svůj život jsem se ještě nesetkal s člověkem, který by neměl nějakou zálibu,svého koníčka. Různá moudra  říkají, že někdo má rád holky, někdo vdolky, někdo sbírá známky,někdo chová holuby či králíky.Jsou desítky různých zálib, které zaujmou člověka již od mládí a provázejí ho celý život.

Jednou takovou zálibou je  vztah člověka ke psu a k živé přírodě jako celku.Myslivost spojená s prací psa, je nutno chápat jako zásah, který reguluje pouze stavy zvěře . Lov jako takový musí být prováděn tak ,aby zvěř především netrpěla. Jako takovou je nutno  chápat  práci loveckého psa, ať už ho nazýváme specialistou nebo všestranným.

Lovecký pes se stal nenahraditelným pomocníkem myslivce. To, že je přítelem a pomocníkem, věděli již naši předkové lidé již několik tisíc let před námi. Proto mi dovolte,  citovat z dobových zdrojů,  nestory naší  myslivosti a kynologie, pány Richarda Knolla a Josefa  Žalmana. Jejich odkaz je mementem i pro dnešní dobu.

Člověk a pes již v dobách  šerého pravěku vytvořili jakési společenství. Život šel svou cestou dále přes věky, podléhal tisícerým změnám, ale člověk a pes se už nerozloučili. A co říká naše  myslivost  k tomuto společenství? Nejen, že popisuje starý zákon přírody, ale jde dál pravíc, že bez dobrého loveckého psa není řádné myslivosti. Myslivci není třeba dokazovati tuto zásadu, neboť je mu samozřejmá. Máme však mnoho začátečníků a lidí neškolených, jichž  pozornosti by nemělo ujíti několik následujících důvodů.

Na myslivost nesmí býti pohlíženo jako na výdělečný podnik, nýbrž jako na dílo vysokého etického a hospodářského významu. Je to láska ,které musíme býti schopni přinášet hmotné oběti, i pokud běží o péči o psa. Myslivost bez psa není myslitelná a proto se nesmíme lekati věcného nákladu na držení psa.

I dobrému střelci se přihodí, že zasáhne srnce místo na komoru vysoko na přední běh, neboť  někdy i neviditelný proutek mezi střelcem a zvěří dovede kuli odchýlit. Rychlý ohař všestranný srnce dostihne, strhne a zadáví nebo staví, aby  lovec provedl dostřel. Bez psa  srnec často unikne,stává  se tak za živa obětí roje much , načež někde  v bolestech strádá, až zhasne  a stane se kořistí lišek  a hrobaříků.

Kolik zajíců s přestřelenými běhy bývá na honech ztraceno?  Je-li po ruce dobrý ohař ,  unikne málokterý takový.

Křídlovaný bažant nebo koroptev mají zvláštní nadání státi se „neviditelnými“ a obratně unikají pěšky s využitím krytiny  k savé ochraně. Bez psa je každý křídlovaný kohout jistě ztracen. A což teprve křídlovaná kachna  v rákosí !

Toto jsou služby ohařem konané pouze  při postřelení zvěře, aniž  byla zhodnocena úspěšná  práce jeho nosu při hledání zvěře. I tyto obdivuhodné výkony, pro myslivost nezbytné a pro lovce prospěšné, je nutné stejným měřítkem hodnotit. Pěstitelům anglickým ohařů proto kladu na srdce,aby založili již jednou  pěstitelský klub anglických ohařů, který by velmi přispěl chovu těchto plemen vůbec. Najde-li se čilý jednatel pro tento nový pěstitelský klub a bude-li třeba a budou-li si to zájemci tohoto klubu přáti, sám uvedu tento nový klub v činnost ,neboť jsem přesvědčen, že prospěje dobré věci.

Myslivosti zdar!

 Richard Knoll a Josef Žalman  1930.

"Irčani" jsou dlouhosrstí ohaři krásného ladného zevnějšku, který se stal příčinou úpadku tohoto plemene pro lovecké využití. Pro svůj líbivý vzhled byli tito psi v posledních letech chováni více jako psi společenští. Přes svůj velmi živý temperament a poměrně těžkou ovladatelnost se mohou stát v ruce zkušeného cvičitele výbornými všestrannými ohaři. Vynikají jemným nosem a rychlým neúnavným hledáním v poli, vyžadují však od mládí pečlivý výcvik a správné vedení, jinak se snadno stanou neovladatelným a divokým štváčem. Důslednost a veliká trpělivost jsou při výchově důležitější než tvrdé tresty. Přesto Irčani patří mezi vynikající a neocenitelné všestranné pomocníky při lovu a svojí výkonností často předčí i kontinentální ohaře.